dilna-prostor

FEEDBACK - Tomáš

27/02/2024

Davidova laboratoř byla rozdělena do tří částí.

V té první se měl každý zaměřit sám na sebe, naladit se na prostor ateliéru, a najít v něm takové místo, kde se sám bude cítit nejlépe. Někdo se schoval do rohu, někdo ke zdi, někdo strategicky na vyvýšené místo, aby měl přehled, další začali prostor přetvářet k obrazu svému, či tvořit prostor nový z karimatek, které v ateliéru byly.
Já kupříkladu zvolil taktiku "abych na všechny viděl" a zároveň abych byl blízko pianu, neboť jsem se ten den cítil poměrně melancholicky a pokud by mě přepadla chuť si zahrát, nemusel bych se přesouvat.

V druhé části jsme se dívali na prezentaci fotografií nejrůznějších prostor, od zanedbaných, vyprázdněných, připomínajících urbex, přes prostory připomínající dětský domov či školní jídelnu, až po relativně futuristicky vyhlížející prostory jako z amerických seriálů o prostředí nemocnic. U většiny bylo zřejmé, že se jedná o nějaká zdravotnická zařízení, nejčastěji skloňovaná slova byla dětský domov, ozdravovna, onkologie. Pravděpodobně zafungoval třídní bias - většina z nás ví, že se David ve své mimoškolní tvorbě zaměřuje na práci s dětskými onkologickými pacienty.
Až po shlédnutí všech fotografií nám David prozradil, o jaká prostředí se skutečně jedná, a sice o dětská psychiatrická zařízení. Většina z nás naznala, že je jejich stav v ČR tristní - jak těch zdánlivě neudržovaných, tak těch působících moderně. Ta neudržovaná byla prostě neudržovaná a připomínala spíše pasťák než místo k léčbě, ta moderní pak působila chladně, falešně, fake.

Ve třetí části jsme se pak měli vydat různě po škole a objevit dvě místa na základě dvou kritérií.

1) Prostor na DAMU, ke kterému se v průběhu studia změnil náš vztah či to jak jsme ho kdysi vnímali, a jak ho vnímáme teď. Kdy a jak k této proměně došlo?

2) Místo, kde se na DAMU cítíme nejlépe.

Podělím se zde o svůj zápis:

1) Zahrádka u R302.

Vůbec poprvé jsem na ní seděl na jaře 2020 při příjimačkách. Kvetla, byla čistá, kolem lítaly včely a všelijaký jiný hmyz. Působila klidně, mysticky, zenově, inspirovala k rozvážné a uvolněné rozpravě. Voněla, uzemňovala, sloužila k návratu k sobě, dodávala odvahu sdílet a v klidu a s pokorou naslouchat sdílení druhých, přijímat ho, tolerovat, rozvíjet.
Pamatuji si, jak nás přišel při naší týmové rozpravě upozornit Braňo, že po sobě máme uklízet vajgly, že na zemi nechce jediný vidět.
V průběhu studia se zahrádka změnila. Zprvu velice nenápadně. Odehrála se na ní pocovidová rozlučka s ročníkem Marka Bečky. Pak se začal její zenový potenciál vytrácet.
Stala se prostorem ke krátkému, hektickému retreatu, útěku od čehokoliv vevnitř - tedy zůstala místem k nadechnutí se, nádechy ale jaksi zhořkly a ztěžkly. Prostor se zašpinil, zanesl jako plíce kuřáka. Květiny uvadly, začaly v květináčích hnít, jiné květináče se změnily v popelníky, lavička ve skladiště, spáry mezi kachlemi se zanesly nedopalky, vlastně se všechno změnilo v jeden velký popelník. Vajgly jsou všude. A na schodech je skládací party set stůl jako z pivního festivalu. Půllitry nacpaný vajglama. Hrníčky nacpaný vajglama. Panákovka s vajglama. Socha co nemá nos. Schody a stěna od hoven. Podmiska s vajglama. Vajgly na zemi. Vajgly v truglíku. Zapalovač. Naproti, za oknem KATAPu zraje ve čtyřech obřích sklenicích nakládaný hermelín.
---- konec zápisu

Nutno podotknout, že mě tento zápis vyburcoval k tomu situaci se zahrádkou řešit, a nakonec jsem všechny vajgly posbíral, a po domluvě se Sváťou přišla Terezka Havlová, a zasadila nové bylinky a květiny. Boj s vajgly neustal, ale něco se děje.

Davidova laboratoř byla velmi dobře strukturovaná, dramaturgicky zvládnutá (moment překvapení, vlastní práce, sdílení, přesah do fungování školy/ instituce/ státu), časově přesná, didakticky rovněž, tematicky velmi pevně avšak střízlivě uchopená.
Odcházel jsem nadšený a doteď jsem.