dilna-volnycas

Otvarajú sa tiež témy neviditeľnej či nezmyselnej práce, ale dnes možno ešte dôležitú považujem otázku kolonizácie voľného času súvisiacu s kolonizáciou pozornosti. Myšlienky o kratšej pracovnej dobe atakujú myšlienky, čo budeme počas voľného času robiť? Dokážeme v ňom skutočne regenerovať, byť kreatívny, starostliví, hraví, alebo našu pozornosť a čas pohltia algorytmy a kultúra zábavy v podobe nonstop produkovaného kontentu na sociálnych sietiach a streamovacích platformách a celý voľný čas strávime pri dispeleji? To ma privádza k myšlienke, že nutné sa učiť ako si vytvárať priestor pre voľný čas a učiť sa si ho chrániť.

Dodatok: Zaujímavá informácia z knihy The Dawn of Everything: A New History of Humanity od Davida Graebera and Davida Wengrowa, Lovci a zberači trávili prácou okolo 3 hodín denne a zvyšok času venovali starostlivosti o rodinu, hrami, intelektuálnou činnosťou a vyrábaním hračiek.

K.F.

V prvej časti nám poslala zadanie a následne dotazník so sériou otázok, kde sme mohli evaluovať tri hodiny voľného času, ktorý sme zažili, ako aj naše uvažovanie a zažívanie voľného času všeobecne v našom živote.

V druhej časti sme sa rozprávali o tom, ako sme išli spať a ako sme vstávali, robili sme cvičenie pozerania do prázdnej steny.

Zaujala ma primárne prvá časť, ked som mohol experimentovať so svojim voľným časom, pozorovať sa vo voľnom čase, sledovať impulzy z pracovným zvykov a byť prítomný v týchto troch hodínach prázdnin.

Téma voľného času otvára veľa tém. Tému radosti zo života, pauzy, energie, regenerácie, oddychu, spánku, pohody, metodológie, spôsobov, efektivity a podmienok práce, ktoré nám umožňujú v kapitalisticky nastavenej spoločnosti mať voľný čas + téma kolonizácie voľného času, napríklad spánku, čomu sa venuje absolvnet UMPRUM Nikola Ivanov https://www.artantiques.cz/nikola-ivanov. Mám pocit, že ide trochu o cameback úvah, ktoré môžeme sledovať v diele Mladena Stilinovica https://www.artnews.com/art-news/news/mladen-stilinovic-croatian-conceptual-artist-who-slept-as-performance-art-dies-at-69-6693/ a o ktorých dnes v kontexte umeleckej práce píše Bojana Kunst v diele Art and Labor https://zajednicko.org/mreznabibliografija/wp-content/uploads/sites/2/2020/11/bojana-kunst-artist-at-work-proximity-of-art-and-capitalism-1.pdf

Voľný čas totiž musíme čítať vo vzťahu (či v kontraste) s časom pracovným a prácou. Zmienil by som výstavu, ktorá sa nedávno uskotočnila v Amsterdame Work Work Work, ktorú kurátoroval Dries Verhoeven https://www.frascatitheater.nl/en/agenda/2496/frascati-dries-verhoeven/work-work-work.

Toňa si jako výzkumné téma pro svou laboratoř vybrala volný čas a rozdělila ji na dva dny. První den byl prakticky založen a ten druhý sloužil jako jakési zhodnocení a prohloubení tématu.
Téma mi je blízké dost podobným způsobem. Nikdy jsem se jím nezabývala, protože mne většinou skoro všechno baví a tak bych většinu svého času bez přemýšlení označila za volný. Nejdřív jsem si tedy říkala, že pro mne dílna bude zbytečná, vzhledem k tomu, že poslední co mi asi hrozí je workoholismus.

Jenomže když bylo téma nadneseno, bylo potřeba se nad ním zamyslet hlouběji.

První část laboratoře mi paradoxně vůbec nevyhovovala. Nevěděla jsem proč, ale furt jsem jen myslela na dotazník, až jsem ho ani nevyplnila. Měla jsem hrozně špatnou náladu až jsem usoudila, že nejlepší je prostě znovu usnout a nerozšiřovat jí dál. Ten čas jsem využila pouze k tomu, že jsem místo 6 hodin ten den spala hodin 9. Zdál se mi jistě nějaký docela hezký sen a probudila jsem se s lepší náladou, spánek však nepovažuju za volný čas, ale za povinnost mě vůči sama sobě i ostatním.

Druhá část laboratoře se mi naopak moc líbila. Ráda zírám do zdi a mám v tom dobrou praxi. Ráda zírám do zdi kolektivně a dokážu se nenechat rušit. Umím se soustředit tam kde se mi chce a když se mi nechce nikdo s tím stejně nic neudělá. Závidím těm, kteří mají dobrou pracovní morálku a ráda poslouchám jakým způsobem to dělají. Ještě raději zjišťuji, že i pro ně je to složité a doufám tedy, že ani já nejsem ještě zcela ztracena. Zkrátka líbilo se mi prohlubovat téma volný čas. Ono totiž na první pohled působí toto téma banálně, rozloží-li si ale člověk to sousloví dostane se teprve k nějakým pojmům - Volnost a Čas.

Teď jsem nemocná a štve mě to, protože mne vše bolí. Sice nic nemusím, ale také nic nechci. Copak je takový čas volný? Každá minuta trvá závisle od bolesti. 30 minut od spolknutí prášku je nejdelších, pak to dvě hodiny celkem jde. A pak zase prudce dolů.
Copak je takový čas volný? Volné neznamená ničím nezaplněné ale ničím nesvázané. Tak tedy vnímám svůj volný čas já.

Volný čas je čas nezávislý, všechno ostatní je práce. Práce nesmí být otročina, ale produktivně ztrávený čas. Rozvíjení svého mozku. Sbírání podnětů. Podnětů, které k nezávislému času přidají řád a odprostí ho o zmatek a zmar.

PS: po dopsání tohoto komentáře jsem zjistila, že jsem měla psát komentář k dílně Amálky. Tak nakonec alespoň přidávám dárek.
COCO MARÍA totiž ví jak navodit pocit bezčasí a dobře se s ní třeba zírá do zdi:
https://www.nts.live/shows/soup-to-nuts/episodes/soup-to-nuts-coco-maria-30th-january-2024

Protože mám pocit, že Toniččin workshop přesahuje hranice klasického workshopu, rozhodl jsem se napsat krátkou esej, či spíše komentář, na téma volného času ve vztahu k umělecké profesi.

V době, kdy je význam "být produktivní" stavěn na piedestal, tomu podléhá i volný čas. Volný čas není jen časem odpočinku, ale i aktivním časem. Čas, v němž vykonáváme jinou práci (procházky, běhání, výlety atd.). Perspektiva ekonomicko-politického systému, v němž žijeme, podřizuje způsob, jakým přemýšlíme o světě.

Volný čas se stává nezbytným úkolem, který nám usnadňuje přežití. Slovní spojení aktivní trávení volného času pro mě znamená hrozbu, že být aktivní znamená žít a existovat. Svůj volný čas vyplňuji chozením na představení, navazováním kontaktů atd. Což je nakonec stejná práce, za kterou bych měl být placen. Také domácí práce vnímám jako aktivní trávení volného času. Protože aktivní činnost ztotožňuji s neplacenou prací. Co je tedy vlastně volný čas? Konstrukt společnosti, který nám umožňuje rozlišovat mezi různými formami práce? A odpočinek je jediný volný čas, který to neznamená.

Možná je to jen otázka hranic různých věcí. Stejně jako si v profesní kariéře mohu klást cíle (režírovat v určitém divadle, s někým spolupracovat), mohu si je klást i v rámci svých koníčků (uběhnout maraton, ujít každý den alespoň 10 000 kroků atd.) A obě formy cílů mě mohou na cestě k jejich dosažení vyčerpávat úplně stejně. Proč si nepřiznat, že my lidé jsme aktivní bytosti, které si nemohou pomoci a musí něco dělat. Připadá nám absurdní zírat do zdi a začne nás to rozesmívat nebo si začneme hrát sami se sebou. Jak zabráníme svému mozku v přemýšlení? Jediné přiblížení k úspěchu v této oblasti, které mám, je sledování seriálů. Ale co když se většina věcí, které vidím, okamžitě promítne do mé práce.

Musíme se smířit s tím, že volný čas je práce. Pokud to tak odmítáme vnímat, klameme sami sebe. Je to jiná práce než ta, za kterou jsme placeni. Ale také to, co si vybíráme, se pro většinu z nás změnilo z koníčku na studentský/profesní život. Z kluka, kterého baví hrát fotbal, se stane profesionál... Nejčastěji kritizovaná věta pro umělce - ale vždyť děláte koníčka. Uvědomění si, že být umělcem není tak snadné, je však pro umělce okamžitě zřejmé. Nejen kvůli mizernému platu, ale i kvůli psychické námaze, která je s touto prací spojena. Mít své tvůrčí ego neustále v sázce a být vystaven neustálým testům. Můžete to vzdát, ale proč pak vůbec dělat to, co děláte?

To, co mě na divadle nejvíce vyčerpává a zároveň naplňuje, je setkávání lidí a spolupráce. Jak to může člověka buď nabít, nebo vyčerpat. Právě teď sedím na gauči po celodenní práci a říkám si, ehm, no nezapomněl jsem ze sebe vylít tuhle esej. Skoro bych řekl, že mi to pomáhá. Odpočívám při psaní. Mohl jsem to napsat už dřív, ale píšu to až teď. A zdá se, že se mi daří. Píšu už dobrou půlhodinu a nechce se mi přestat. Mám vzpruhu, čerstvou dávku energie, která se na mně zítra projeví dlouhým spánkem. Ale co když dlouhý spánek nepřipadá v úvahu, protože nám mění okna a ta nám začnou v osm hodin rachotit a určitě mě vzbudí. Momentálně jsem opravdu chycen v pekelném kruhu a využiji tohoto svého prostoru, abych se o to podělil. Co by mi pomohlo? Jet k moři a koupat se, dobře vařit a opalovat se. Ale až toho budu mít dost, vrátím se ke své současné práci s čerstvou hlavou a novými nápady.

Jsem rád za to, co mě DAMU naučila, že můžu žít přítomností a nestarat se o budoucnost. Řekněme, že v tuhle chvíli se málo starám o to, jestli opravdu dělám to, co bych měl, nebo jestli píšu něco, co má aspoň trochu smysl. Komu to pomůže a co to přinese Toničce nebo Lindě. Co to vlastně sleduji? Dílnu nebo své vlastní ego a frustrace.

Řekl bych, proč nenazvat vše, co prožíváme, prostě prací a životem. Používejme stále slovo nebo kořen slova dělat. Dělám si oběd, dělám storyboard, dělám skupinu na fb. Před prací prostě není úniku a my to musíme přijmout. Co pomáhá - probudit se několik dní po sobě bez budíku - dovolená.

DŠ