dilna-zabery

/Laboratoř 12.3./
Velikosti záběrů a jejich podoby v divadelním prostředí

Amálie si pro nás přichystala workshop na téma velikosti záběrů a jejich podoby v divadelním prostředí. Otvírá tedy jednu ze zásadních otázek rámování obrazu divákovi, čímž také otevřela jednu z pro mě velmi zajímavých otázek, tedy možnost uvažování nad divadlem jako nad filmem.

Domácí příprava
Nachystat vzorky do krabiček (Pokud vám stále zůstaly krabičky z minulého semestru, určitě je přineste. Jinak rozšiřuji zadání obecně na jakékoli vzorky zajímavé zblízka, ideálně nějakou cestou průstupné skrz. Vzorky by neměly být leklé, tekutost v uzavřené nádobě nevadí. Vhodné bude přinést tak 3 vzorky o velikosti hmoty dvou až tří svačinových krabiček.

Stáhnout aplikace ( s tím jsem měl problém, protože jsou z Číny, tedy strach o sledování)

/Struktura/

4 části

/Vedení workshopu/

Úvod
Uvedení do problematiky workshopu, slide s představením vlastních vzorků
Pozn. Uvítal bych ráno nějaké napojení, představení, povídání, rozhýbání, aktivitu. Sezení od začátku mě odstřihává.

/Část 1./
Otázky k představení předmětů

Jak je nazýváme
Můj shnilý Valentýn, pan kyselinka, rybářská síť fake it tilll u make it, býval jsi fresh
Jak jsou velké
Do velikosti pěsti
Jaké je jejich skupenství?
Pevné
Jakou mají strukturu / povrch?
Liší se jejich barva z odstupu a zblízka?
U jednoho poměrně hodně
Co nejmenšího na nich můžete zahlédnout pouhým okem?
Život
Jaké jsou na dotek?
Jako vstup do bažin Afriky, hlazení jezevce, vlasy staré paní, kapota auta
Jsou odpudivé nebo přitažlivé?
Ambivalentní.

Pozn. Tajemství, které skrývá černá plachta a popisování objektu osobou, která ví, co to je a jiní neví. Samotný popis pak vytváří už v hlavě haptickou odezvu, tělesnou paměť, obrazy, vůně a pocity. Velká jednodílná plachta a všichni pod to nakukují, každý vidí něco jiného. Vidím potenciál v popisu, jinotajích a metaforách.

/Část 2./

Popis zkoumání Aničky Poledníkové s názvem Velikosti záběrů a jejich podoby v divadelním prostředí.

Objektová vzdálenost - klíčová veličina ve vztahu mezi recipientem a performantivním prostorem
Určuje perspektivu, kontext a pracuje s iluzí zdánlivého.

Ve filmu se nejčastěji používá - kamera a objektiv - u toho víme, jak moc se ten objektiv přiblíží. Jak to doputuje k tomu oku, ale na divadle vidíme vše bez ořezu a musí to doputovat až k tomu oku. Filmová teorie má tohle dobře popsatelné - David Bordwell - umění filmu
ukázka filmové teorie velikosti obrazu - VC - velký celek, C - celek, AP - americký plán - řezání v pase, musí být vidět ruce, PD - polodetail, D - detail. VD - velký detail
Popisuje se vždy na figuře člověka.
Pozn. Popis se odvíjí přeci od požadavku finálního střihu, jedná se tedy o finále

Amálii zajímá pak předevšímmakrodetail (zahlédnutelné pouhým okem) a mikrodetail - (nutné použít mikroskop, optická zařízení.)

/Brainstorm/
Jaké přibližovací technologie znáte z divadelního prostředí?

/Část 3. /
Praktická část s kamerami, vytvořit formu na těma Makrosvět 3-5 min.

1. spojte vzorky dohromady
2. připojte se ke kamerám a začněte snímat
3. prozkoumejte vzorky z makrodetailu
4. vytvořte na makrodetailu vlastní kompozici - svět
5. pokuste se svět co nejblíže definovat

a. modelujte
b. Živě zasahujte do obrazu (špejlemi, nástavci...)
c. využijte hudbu a slovo, je-li potřeba

6. vnořte nás do vašeho makrosvěta

/Rozdělení proběhlo do dvou skupin/
- otvírání makrosvěta - živost
- člověk jako ve stylu Švankmajer

Samotná část hledání a odkrývání možností s kamerami mě bavila, nicméně došel jsem k zjištění, že kamerky samy o sobě nabízí velmi špatnou kvalitu přenosu. Při pokusu o nahrázením mým fotoaparátem na mobil jsem došel k závěru, že jediná výhoda těchto kameře je v jejich kompaktnosti a dostupnosti na běžně nedostupná místa.

Také se mi otevřela otázka etiky, která vyvěrá z nutnosti narušování makro environmentu kamerkou. Vystavují se tak živočichové jako může být vosa nebo červ stresu?

/Část 4. Reflexe/
Otevření reflexe v rámci samotné dílny.

Objekty - na kameře je to film a je to jasné, u objektů je to jiné, než u herců

Projekt Amálky navazuje na tento workshop.

Detail se dá vytvořit kompozicí, otázka nadhledu a podhled

Otázka přenesení filmového střihu a rámečku do divadelního - nutnost komunikace, prozkoumání efektu, rovina interpretace a narativu je vlastní pak živé akci.

Otázka statického pohledu a dynamického (1.st person) - možnost kombinování obrazů

Struktura fungovala, bylo to přehledné, kam to posunout? Linda Dušková by to vedla dále fikčním metaforickým světem, narativem, otevření fantazie.

K Amálčině dílně je pro mne těžké cokoliv napsat, protože se mi tolik líbila, že mi to přijde vlastně zbytečné.

Amálka dobře dokázala, že při podobných workshopech, dílnách a výukách je nejpodstatnější struktura a příprava doma. Udržela tak mou pozornost a nebyla jsem ani chvíli nervózní z toho co přijde. Což je bohužel mým častým problémem na laboratořích.

Samotné téma velikostí záběrů je pro mě poměrně dost známé. Na filmových a výtvarných školách se mu jistě věnuje o mnoho více pozornosti než na školách jiných, avšak filmová řeč nevznikla jen tak z ničeho a použití záběrování jako takové vychází nejen z výtvarných děl, ale také z různých dramatických a literárních postupů. Záběrování (v širším slova smyslu) je prostě a jednoduše další z nástrojů jak odvyprávět příběh jakéhokoliv žánru, druhu či zpracování.
O to více mne po hodinách filmové řeči baví přemýšlet o něm na divadelní půdě poznávat tak téma hlouběji srovnáváním a odvozováním.

Amálka si navíc pro svou praktickou část vybrala zkoumání mikrodetailu. To je pro mne nejméně prozkoumaný druh záběru. Nejraději stavím velké celky.
Mikrodetail jsme zkoumali díky různým nástrojům, které byli promítány v kruhové projekci, což byla příjemná náhoda, vzhledem k tomu, že ve své klauzurní inscenaci pracuji s projekcí promítající do nafukovacího kruhu.
Celá laboratoř tak pro mě měla velmi příjemný dodatek, půjčila jsem si jeden z přístrojů a mohla jsem tak na zkoušce prozkoumat barevné možnosti v reálném čase. Ušetřilo mi to myslím pár hodin kreslení.

Dále jsem si uvědomila pro mne důležitou věc. Mikrodetaily jsou sice fascinující, ale stále nejsou nic pro mne, protože neumožňují existenci více plánů.

Nejdůležitější na závěr, bylo prostě vidět, že Amálka dala do přípravy spoustu času ale hlavně péče a tak mne Laboratoř nejen bavila, ale i jsem si z ní dost odnesla.