Matěj Šíma: Zvuk a emoce

Maťova dílna byla věnována hledání způsobu překládání chuťových zážitků z konkrétního jidla (tenkrat špagety Carbonara) do hudebního jazyka, stručněji jak by zněly Špagety carbonara pokud by byli hudbou?

Dílna se skládala ze tří částí:

Část 1. Poslech a rozebírání hudební skladby.

Dívali jsme se na studijní nahrávání kompozice “Lingus” kapely Snurky Puppy se zastavkami. U každého zastavování Matej upozorňoval na to co se v hudbě právě děje: kterou funkci plní ten či jiný hudební nástroj, co vytváří pulz, jak se mění nálada a rytmus skladby, jaké jsou kombinace nástrojů, jak se odpovídají navzájem.
Ptál jak se na nás hudba působí, jaké emoce, představy v nás vyvolává.

*například v Tangovi skladba vyvolala představu ozubených koleček a roztočené káči.

Část 2. Vaření.

Matěj se pouští do vaření.
Celý proces je velmi precizní, M. důkladně vybral ingredience (kvalitnější, dražší), ke všem aktivitám (strouhání, míchání, ohřívání misky) přistupuje s veškerou pozorností a skoro matematickou přesnosti.
U toho vypráví například jak se chovají které ingredience za tepelného zpracování a pod. Vaření se venuje s nadšením, je vidět že není pro něho jen všední rutinou ale skoro rituálem (ke strouhání napřiklad vyndá drahý japonský nůž ze dřevěné krabičky).
Během toho také jsme řešili jak by mohlo znít to či jiné jidlo. Napřiklad indické - možná free jazz; české - rap (hodně se opakuje ale vždycky je trochu jiné).



3. Jídlo je hotové. Degustace.

Dostali jsme každý akurátní porci špaget. Soustředíme se na chuť.
Co je primární, co sekundární? Jaké máme hudební asociace?

Dave: je to pro mě složitý se spojit hudbu s jídlem, ale spíš si představuju hudbu beze slov. Je to směs jednoduchých ingrediencí dobře fungujících dohromady. harmonie. Málo surovin a jsou jednoduché. Matej vytvářel hudbu už během vaření například šlehačkou.

Jana: já zpívám a mi naopak omáčka carbonara se spojuje s hlasem. Rytmický jsem vnímala kousání do špaget, namotávání na vidličku.

Dáša: mi omačka připomíná zpěv Billie Holiday, jemný, útulný. A zpoždění se kterým zpívá - omáčka také je “se zpožděním”.

Amalie: vajíčka jsou klavír, který všechno spojuje. Bici jsou špagety, vytvářejí rytmus, jsou přesné.

Tonička: oddělit hudbu od kultury je složitý. Například mexická kuchyň mi automaticky spojuje s mexickými písničkami.
Tady je to asi něco snazšího a pomalejšího.
Testoviny jsou jemne venku a tvrdá uvnitř. V hudbě všechny nástroje by měli se navzájem proplétat.

A kroupavà slanina vytváří akcenty.

Matěj: pro mě špagety carbonara jsou sametové, jemné, něžné, romantické. Jsou vlastně velmi erotické. Je to jídlo na první rande.

Jana: kde by bylo takové jídlo ideálně sníst? Možna na louce.
Kde, v jaké situaci byste si dali takové jidlo?

Jana: zámecká zahrada v létě

Tonička : v zimě v malém domku, kde je hodně lidí. Sníš to za tlumeného světla.

Souhrn špaget carbonara: jednoduchost, harmonie, podzim/zima, teplo, přítmí, romantické, sexuální jidlo.



Matejova dílna byla jasně koncipovaná:

Na začátku předvedl svůj způsob poslouchání a analyzy hudby (vždyť lišíme se nejen tím co ale i jak posloucháme). Naladili jsme se na jeho přístup, všímali jsme z čeho hudební kompozice se skládá (její ingredience), jaká je její dramaturgie.

Proces vaření nebyl jen čekáním na jidlo, pro mě bylo velkým zážitkem pozorovat Mateje a do jaký míry jeho přístup k vaření liší od toho co provádím každodenně sama.

Dvě předchozí fáze logický směřovaly k tomu, abychom zkusili přeložit své chuťové zážitky do hudebních asociaci. Mohli jsme teď použít metodu, kterou nabídl na začátku Matej: rozebírali jsme proměnu chuťových citů a působení různých ingrediencí podobně jako propojení hudebních nástrojů. Pomálu začali jsme vnímat že i jidlo má svou “dramaturgii”.
Nehledě na to že hudební i chuťové preference zdaji jako velmi subjektivní záležitosti, v hodně věcech jsme se shodli.
Celá laboratoř na mě působila skoro jako seance mindfulness, rozvíjela pozornost k citovým zážitkům a samotnému procesu vaření.